Jak jsem se dostal do USA

Často dostávám otázku, jak jsem se do USA vlastně dostal. Lidé se ptají z různých důvodů, a tak se pokusím odpovědět co nejjasněji a nejjednodušeji to půjde.

Už od základky jsem často uvažoval, že se vydám do světa. Nejprve jsem chtěl do USA už na střední, ale nějak jsem to přešel. Bylo to asi tím, že jsem měl v životě ještě jiné priority. Nicméně, v létě před maturitním ročníkem na gymplu jsem si na tuto myšlenku nějakým způsobem vzpomněl. No ono to bylo taky tak trochu proto, protože jsem měl v létě před maturitním ročníkem možnost poznat super lidi z celého světa, většinou pak ale z USA. Taková možnost se mi naskytla při plavbě na výletní lodi okolo Středozemního moře (www.hollandamerica.com), kam mě dost nečekaně a docela náhodou pozval jeden vzdálenější člen rodiny, který hdoně cestuje. No a protože se mi tito nový známí zmínili, jak a kam chodí do školy, připomnělo mi to, proč jsem se na to ještě ani nepodíval! A tak jsem začal hledat na internetu dnem i nocí.

Našel jsem tam i stránky Fulbrightovy komise (www.fulbright.cz), která později sehrála klíčovou roli v uskutečnění mého cíle. Po výměně několika emailů s poradcem tété komise, panem Tesařem, jsem se na jeho radu rozhodl jet do Prahy na konzultaci. Nejen že mi tam pan Tesař osvětlil celou záležitost, ale celá schůzka mi dodala ještě větší chuť to všechno zrealizovat a nedostat se do situace, kdy bych takovou příležitost promeškal, což jsem taky myslím použil v jedné z mých esejí, jesli si to dobře pamatuji – chtěl jsem si pokorně vzít, co svět nabízel.

Na konzultaci jsem se dozvěděl, že hodně záleží na mých známkách ze střední školy a taky na skóre z příjímacích testů SAT (a TOEFL). Známky jsem měl nic moc (sem tam i nějakou trojku!), ale to je na delší vysvětlování. Nepovažoval jsem se za hlupáka a ambice mě hnala dopředu – musel jsem dokázat, že za to stojím na SAT testech. To se taky nestalo. Byl jsem tak nervózní (taky protože jsem se vůbec nepřihlásil na vysokou školu v ČR), že jsem dokázal pokazit i ty nejjednodušší úkoly z testu, a dosáhl jsem skóre okolo “poor” 1600. TOEFL nebyl tak hrozný, ale zase, byl jsem ze svého výsledku – 89 – docela zklamaný a myslel jsem si, že mám na víc. Pan Tesař z Fulbrightu mi předložil fakta černé na bílém a já musel snížit standard u výběru škol. Přesto jsem si ale nechal nějaké, kde má sice průměrný přijatý student lepší výsledky z testů, ale kde jsem věřil (až naivně), že to vyjde. No a měl jsem obrovské štestí, vyšlo to. Dostal jsem se na Soka University of America (a taky na Drake University, Saint Leo University,…). Jeden člověk od příjmací komise (kterého teď znám osobně, jelikož celá škola má asi jen 500 studentů!) mi později během roku sdělil, že jsem byl přijat se štestím (navzdory tomu, že průměr z gymplu, který jsem docela protrpěl s pocitem unudění, jsem měl dost špatný – 1.9) také díky “dobrým esejím, vlastnostem charakteru a velkému zájmu o školu.” Pamatuji si, že jsme si vyměnili minimálně několik stovek emailů a párkrát jsem mu i volal na Skype.

No a tak jsem byl přijat! Už mi zbývalo jen nějak zaplatit těch 45,000 dolarů ročně. Samozřejmě jsem se obrátil na “Financial Aid Office” s prosíkem o nějaké to stipendium. Řekli mi, že už na tom pracují a že se dozvím výsledek “šetření” už brzy. Po nějaké době mi přišlo vyjádření s tím, že mi škola zaplatí skoro 90% všech nákladů i díky stipendiu z fotbalu. Tak jsem měl jasno.

Doma na mě už nic vzrušujícího nečekalo. Na vysokou tady jsem nechtěl, protože náš školní systém se mi na gymnáziu moc nelíbil. Chtěl jsem využít skvělých možností okusit chuť zahraničí (což by udělal každý, kdyby takové možnosti dříve existovali) a obklopit se ambiciózními lidmi, kteří mají nějakou vizi a tvrdě si za ni jdou, a proto jsem se rozhodl jít studovat do USA. Přesně takové lidi na škole máme. Pracují tvrdě a odhodlaně. Většina to nedělá pro diplom, ale protože opravdu upřímně chtějí. A školy takové lidi mají rády a podporují je jak můžou, třeba i placenými stážemi, víkendovými přednáškami v nějaké firmě/organizaci, přednáškami od profesionálů nebo parádními projekty. A studenti si toho moc váží a snaží se rozvinout svou vášeň a naplnit tak své cíle a odvděčit se své škole, která je podporujei třeba štedrými finančními balíčky, za což jsou všichni ohromně vděční.

Teď zde studuji mezinárodní vztahy (zajímají mě ale i humanity), hraji fotbal, mám mnoho nových a skvělých kamarádů (z toho většina cizinců) a užívám si studentský život, umožňující jít si za tím, co je vysoko na mém žebříčku priorit. První rok se mi, co se týče prospěchu, moc povedl, a tak vím, že minimálně na tuto školu nejspíš patřím. Sečteno a podtrženo, jsem moc rád, že jsem kde jsem.

4 Comments

  1. Skvělý článek! Moc ti fandím.
    Chtěla bych se jen zeptat, Fullbright komise ti zajistila finanční podporu na studium po dobu jednoho roku nebo na celé bakalářské studium? Díky za odpověd, Aneta 🙂

    1. Ahoj Aneto! Mockrát děkuji!
      Fulbrightova komise mi pouze poskytla poradenství (zdrama) a půjčila mi učebnice (zdarma, jen vratná záloha), ze kterých jsem se učil na zkoušky SAT a TOEFL. To je vše, co z ní uchazeči o bakalářský diplom mohou “vytěžit”. Stipendia tato organizace poskytuje jen uchazečům o magisterské studium. Svoje studium tím pádem financuji výhradně ze stipendijních programu univerzity, kam chodím. Fulbrightova komise také sjednává a financuje stáže pro doktorandy a poskytuje jiné super příležitosti! Určitě si prolistuj http://www.fulbright.cz. Měj se! 🙂

  2. Ahoj! Máš výborný stránky, přesně tohle jsem potřebovala navštívit. Taky se budu hlásit na SOKA Universitu, rozhodla jsem se nezávisle na tomhle blogu, ale neměla jsem zkušenosti od žádného students tady z ČR , tahle škola se mi hrozně líbí. Mohla bych se zeptat, kde se dá zjistit kontakt na admission officera na vaší Univeristě?
    A jak to tam je v Americe s cenami třeba běžných věcí?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *